Základy hindštiny - rozkaz

6. července 2013 v 12:00 | Autor |  Základy hindštiny

Velice důležitou součástí našeho každodenního života je schopnost vyjádřit, že po ostatních lidech něco chceme. Přejeme si, aby něco udělali nebo naopak nedělali. Dáváme jim rady. Gramaticky jinak řečeno, rozkazujeme.


Již víme, že v hindštině jsou tři úrovně zdvořilosti, na rozdíl od našich dvou. V gramatice ale můžeme najít jisté podobné znaky. Tak například pokud užíváme zájmena "ty", které je druhou osobou jednotného čísla, odvíjí se od toho celá následující věta - je také v jednotném čísle. Pokud někomu vykáme, celá věta je v množném čísle. Stejné je to s , tum a āp. je velmi hovorové, intimní a jeho nesprávné užití může vést až k urážce. Tum je běžnější, oslovujeme tak například naše přátele. Podle pravidel již však patří do množného čísla. Stejně tak i āp - to vyjadřuje nejvyšší míru zdvořilosti. Obecně se doporučuje v této osobě mluvit ve všech situacích, kdy si tou "správnou" osobou nejsme jisti - rozhodně se tím nic nepokazí. Taktéž patří do množného čísla, lze jej tedy přirovnat k našemu vykání.
Nyní vás jistě napadne, že toto trojí rozdělení bude mít vliv na mnohem více věcí, než s kolika jsme se doposud setkali. Významnou roli hraje také při tvorbě rozkazovacího způsobu slovesa. Znovu připomínám, že nevhodně zvolená osoba vám může přivodit zbytečné potíže (tohle se týká hlavně ). Je tedy nutné na jednotlivá pravidla tvoření nezapomínat a neuchylovat se k té variantě, která se nám zdá být nejjednodušší.

Začneme rozkazem pro āp. Tato osoba se bude hodit myslím nejvíce, zvláště pokud se s někým teprve seznamujeme.
Vezměme si na ukázku sloveso sunnā, slyšet, poslouchat. Pokud od něj odtrhneme infinitivní koncovku -, získáme jeho slovesný kmen. K němu přidáme novou koncovku, -ie. Výsledkem je sunie, volně přeloženo jako "poslouchejte, prosím". Často se používá i jako "upozorňovací" fráze, pokud s někým chcete mluvit, něco jako české "prosím", "omluvte mě…". Je to docela snadné. Stačí si zapamatovat, jakou koncovku a k čemu přidáváme. A tak je to vlastně u všech tří způsobů rozkazu.

Pro osobu tum je koncovka -o, znovu ke kmeni slovesa. Naproti tomu pro slovesný kmen zůstává bez koncovky.
Existují i výjimky. U āp jsou to slovesa karnā, lenā, denā a pīnā - dělat, dostat, dát a pít. Jejich tvary jsou kījie, lījie, dījie a pījie. Někdy se můžete setkat i s verzí s "y" jakoby navíc, tedy kījiye apod.

Na závěr jen něco k zopakování. Určete, o které sloveso jde, o který typ rozkazu a podle toho utvořte další dva.

dekh
āo
baitho
khāie
likho
batāo
calo
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama