Jak si psát vlastní učebnici jazyka

11. července 2013 v 12:00 | Autor

Je důležité mít se odkud učit, pokud je váš jazyk něco "extra", co běžně nemůžete na policích knihkupectví najít. Výhody tvoření vlastní učebnice jsme si již minule uvedli. Nyní je poměrně dobré vůbec vědět, jak na to.


I v tomhle ohledu už byste měli mít nějakou základní představu z minulého článku. Důležité je, aby vám samotným váš záznamník jako učebnice opravdu připadal, proto jsou pro tento účel opravdu nejvhodnější sešity s tvrdými deskami. A ještě jednou, pro jistotu vezměte ty tlustší. Čím více stránek, tím lépe. Možná se to může zdát demotivační ("ježiš, já ještě nepopsal ani půlku…"), ale věřte tomu, že to tak nebude, pokud na to nebudete pořád myslet (a ty dvě úvodní stránky si vyčítat). Je to lepší, než najednou zjistit, že už nemáte, kam psát, a honem dokupovat sešit další, nebo, nedej bože, vkládat za poslední stránku volné listy (když už, tak je tam lepte). Přece jen, pokud budete mít vše v jednom, ve kterém budete neustále listovat, bude to lepší, než jeden díl dopsat a dát ho někam bokem. Takhle už ony základy nikdy neuvidíte… Takže první pravidlo zní - soudržnost informací. Jeden jazyk, jeden samouk, jeden výtisk ;)
Další věc, kterou už jsme také tak okrajově zmínili, je přehlednost. Abyste získali trochu lepší představu o tom, co tím myslím, otevřete si nějakou učebnici. Může být čehokoliv. Vidíte? Jsou v ní nadpisy, které stručně shrnují a připravují na to, o co v kapitole půjde, jsou tam nějaká zvýraznění, tabulky, přehledy. V lepším případě autoři dokonce využívají obrázků nebo barevných rozlišení. Nevím, jak vy, ale já takhle každou učebnici vnímám - má se skládat z jasně oddělených a označených úseků, přičemž každý by měl mít nějakou výpovědní hodnotu. Lehce bych se v ní měla orientovat, ne v ní hodinu marně hledat jedno slovíčko… Neměl by tam být zmatek jako např. v cvičných sešitech k jazykům. Cvičení a domácí úkoly sem nepatří. Můžete s nimi začít, až budete mít pocit, že všechnu gramatiku a všechny jevy, které jste chtěli umět, už jste si zapsali - pak můžete využít zbylého prostoru k opakování a procvičování. Do té doby bych nic takového mezi jednotlivé "lekce" nepletla. Už jen z důvodu estetičnosti - ve cvičeních se cvičí něco, co ještě dokonale neumíme, nezvládáme. Proto to cvičíme. Proto někdy chybujeme. Chcete mít poškrtanou, gumovanou učebnici?
Pravidlo číslo dvě - přehlednost textů.
S tím souvisí má další rada. Nadpisy volte co nejvýstižnější, doporučuji max. dvě, tři slova. Dělejte je co největší, alespoň přes dva, tři řádky. Pište takovým písmem, které jste po sobě schopni okamžitě přečíst, tedy ve většině případů velkým tiskacím. Dobré je psát tužkou. Později, až budete na vyšší úrovni, si zpětně můžete své lekce procházet a barevně si obtahovat nadpisy lekcí, které již zvládáte levou zadní. Ale není to nutné. Doporučuji psát každou lekci na novou stranu. Pokud pak něco hledáte, můžete se s klidem dívat pouze na horní třetinu stran bez obav z toho, že něco přehlédnete.
Teď to hlavní. Nebojte se psát nadpisy jak v českém, tak i v cizím jazyce. Nedělejte mezi nimi rozdíly, berte je oba jako rovnocenné (což také jsou). Mnohdy je jedno cizí slovíčko, kterým lekci označíte, výstižnější než celá česká věta. Nebraňte se tedy terminologii v originálním jazyce.
Rada číslo tři - nadpis vždy na vlastní, novou stranu. Pokaždé. S výjimkou v tom případě, že byste nutně potřebovali podnadpis. Snažte se tomu ale vyhýbat.
Nepochybně jsou při studiu, odhlédnouc od vší gramatiky, důležitá také slovíčka. Zde už nechám na vás, jak se rozhodnete, opravdu to záleží na osobních preferencích. Budete si vést další deník speciálně na slovní zásobu, nebo vše obratně vtěsnáte do toho původního? Nemusí se to zdát tak šílené, padlé na hlavu, jak si teď možná myslíte. Částečně by to také podpořilo naše pravidlo jedna - veškeré informace o jazyku najdete na jednom místě. Jak ale říkám, je to na zvážení.
Pokud se rozhodnete pro tu druhou možnost, ke které jsem se nakonec odhodlala také, nemusíte se obávat narušení celkové přehlednosti. Začněte si psát základy gramatiky. Jakmile budete cítit, že si pořebujete zapsat první slova, otočte stránku a napište nový nadpis "SLOVNÍK". Sem pište. Jen tolik, kolik zatím potřebujete. Nesnažte se za každou cenu popsat hned celou stranu. Jakmile chcete psát další lekci z gramatiky, pokračujte na vedlejší straně. Nebojte se "přerušení" slovníku. Je to přirozené a budete se s tím setkávat ještě hodně dlouho. Až narazíte na další nový výraz nutný k zapamatování, vraťte se a dopište jej. Teprve až nebude místo, udělejte slovník nový. Nenuceně tak označíte počátek a konec jedné lekce. A tak pořád dokola. Uvidíte, že si zvyknete. Pokud se začnete ztrácet, zkuste si nadpisy "SLOVNÍK" nějak odlišit od těch ostatních. Jinou barvou, kterou jste doposud nepoužili, nebo např. celým barevným pozadím. Uvidíte, že to nějak půjde :)
Rada čtvrtá - nezapomenout na slovní zásobu. Hlavně si svůj systém rozmyslete ještě, než začnete. Jistě, se zkušenostmi se rozhoduje lépe, ale určitě by se vám pak nechtělo celou učebnici přepisovat - sáhodlouhé seznamy nahodilých slov jsou skoro k ničemu…
Na závěr ještě poslední věc. Možná se bude zdát logická a samozřejmá, ale přesto na ni upozorním. Pište své lekce v tom pořadí, v jakém je najdete. Nesnažte se je nějak uměle řadit, aby odpovídaly obtížnosti, a už vůbec ne abecedně. Prostě… nechte je, ať vás učí v takovém sledu, v jakém jste na ně na internetu narazili. Až si pak učebnici budete pročítat znovu, můžete vzpomínat na to, kudy jste se ubírali, co pro vás bylo nejjednodušší najít a hlavně, co vás ze začátku nejvíc zajímalo…

Snad pro vás teď bude o něco snazší se do psaní konečně pustit :) Nebudete litovat. Nám, okouzleným v našich končinách až příliš neznámými jazyky, už ani nic jiného nezbývá.

S přáním pěkného dne,
Autorka blogu
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama