Základy švédštiny - gramatika

22. května 2013 v 15:57 | Autor |  Základy švédštiny
Abychom se mohli naučit pracovat s vědomostmi nabytými z minulého článku, měli bychom si k nim přidat také něco z oblasti gramatiky. V tomto článku bych vás ráda obeznámila s těmi nejzákladnějšími věcmi - tvorba jednoduchých vět, zápor, slovesa, podstatná jména a zájmena.

Slovesa

Narozdíl od češtiny zde tvar daného slovesa vyjádřuje pouze to, v jakém se nacházíme čase, způsobu a rodě. Osobu a číslo poznáme jen podle příslušného podmětu, který tudíž ve větě nikdy nesmí chybět. Slovesa mají čtyři typy časování, dělí se proto do čtyř tříd - slovesa prvních tří jsou slabá, slovesa čtvrté silná.
Infinitiv se pozná podle koncovky -a, ale může končit i na jinou samohlásku. Často se před něj umisťuje částice "att", ale není to nutné. Přítomný čas se nejčastěji tvoří pouhým přidáním koncovky -r.

tala - talar
mluvit - mluvím/mluvíš/mluví/mluvíme/mluvíte

gå - går
chodit - chodím/chodíš/chodí/chodíme/chodíte

fråga - frågar
ptát se - ptám se/ptáš se/ptá se/ptáme se/ptáte se

Věty

Mají slovosled v podstatě stejný, jako používáme my, tedy nejdřív podmět, pak přísudek a předmět. Stejně jako v angličtině můžeme otázku vytvořit výměnou podmětu a přísudku. Záporka "inte" stojí vždy za slovesem. Švédština se řadí mezi tzv. analytické jazyky, stejně jako angličtina, protože používá minimum skloňování a časování. Hodně věcí je proto vyjádřeno právě pouhým slovosledem.

Jag pratar/talar (inte) med dig. - (Ne)mluvím s tebou.
Pratar/talar du svenska? - Mluvíš švédsky?
Jag går ofta på bio. - Chodím často do kina.
Jag har en ny bil. - Mám nové auto.
Peter kommer i morgon. - Petr přijde zítra.
När kommer Peter? - Kdy přijde Petr?
Jag måste gå. - Musím jít.
Jag ser Anna. - Vidím Annu.

Podstatná jména a zájmena

Ve švédštině existují dva rody - společný, který vznikl zredukováním mužského a ženského, a střední. Ve třetí osobě jednotného čísla se stejně jako v češtině rozlišují tři osobní zájmena han, hon, den. Pro věci středního rodu se používá zájmeno det.
Rozlišují se dva členy, podobně jako v angličtině - určitý a neurčitý. Jejich použití a význam je úplně stejný. Neurčitý člen se váže pouze s jednotným číslem a rozlišuje oba rody - pro společný je jeho tvar en, pro střední ett.
Určitý člen se používá i s množným číslem. Klade se jako koncovka za slovo a má tvar -en pro společný a -et pro střední rod. V množném čísle se rod nerozlišuje, podstatné jméno končí na -na, -en, nebo jen -a (pokud už "n" obsahuje).
Pády se zachovaly jen dva a to nominativ a genitiv, tedy první a druhý. Ten se tvoří pouhým přidáním -s k tvaru prvního pádu. Přidává se i k tvarům s určitým členem.
Při tvoření určitého členu a množného čísla podstatných jmen se můžeme setkat s celkem pěti druhy skloňování. Množné číslo se nejčastěji tvoří koncovkou -ar, -or, -er.
Zájmena mají tři tvary - podmětu, předmětu a přivlastňovací tvar. Tvary podmětu jsem již vypsala v předchozím článku a k některým i ty předmětové. Přivlastňovací tvar rozlišuje rod a číslo v první a druhé osobě v obou číslech + zvratné "se". Doporučuji přehlednou tabulku z odkazu na Wikipedii výše.

Det är mitt hus. - To je můj dům.
Den är min hund. - To je můj pes.
De är mina tavlor. - To jsou moje obrazy.
Jag valkomnar dig/er. - Vítám tě/vás.

Snad jsem nic důležitého neopomněla :)

Píli a vytrvalost přeje
Autorka blogu
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama